Protože k Tobě doletěla soví pošta, tak nás už určitě dobře znáš. Stejně tak jako našeho Kiliho a dost možná i naše svědky a rodiny.
I tak jsme se ale rozhodli o sobě něco napsat, aby se naši hosté na svatbě cítili jako doma.
Jak to s námi teda ve zkratce bylo?
Potkali jsme se na konci prosince 2021, kdy Honza přijel na silvestrovskou oslavu k Vendy, čerstvě přestěhované do Liberce. Neměl náhodou cestu kolem, přijel na pozvání bráchy Davida, se kterým Vendy roky předtím už kamarádila. Nevybalené krabice roztahané po celém bytě Honzu natolik uchvátily, že začal jezdit na návštěvy pravidelně, stejně jako Vendy začala na oplátku jezdit na návštěvy do Prahy. Co si budeme povídat, bylo to náročné. Spousta příjezdů z práce pozdě v noci (Honza), nebo naopak odjezdů ještě před svítáním (Vendy) nás po pár měsících vlastně moc nebavila a dost unavovala. Pořád jsme se ale nějak nemohli shodnout, jak tenhle geografický nesoulad vyřešit. Vendy nechtěla z hor, Honza zase kvůli práci z Prahy. Tak nějak samo se to vyřešilo na konci léta, kdy jsme zjistili, že jsme si z dovolené v Gruzii přivezli živý suvenýr. Honza se na Barrandově sbalil a přesunul k Vendy do Liberce.
Na konci dubna 2023 se nám narodil klouček a pojmenovali jsme ho Jan Kilián, tedy malý bojovník.
Žádost o ruku proběhla v červenci na vrcholu Hlavní věže Suchých skal. Honza to měl vymyšlené do detailu, ale jak tomu život často chce, ne vždy to jde podle plánů. Takže místo prstýnku dostala Vendy prustínek uvázaný ze smyčky, a příslib jiného později. O špercích to ale není, takže s žádostí o ruku souhlasila a mohli jsme pak, už společně, jít oznamovat náš plán rodině a kamarádům.
A proč svatba zrovna v Krkonoších?
Chtěli jsme nějaké místo, které nám je blízké. Vendy je v Krkonoších jako doma, nejdřív tam často lyžovala a pak několik let i bydlela. Svoji lásku pro tyto hory přenesla i na Honzu, který si je, společně s objevením skialpinismu, taky oblíbil, ačkoliv jako odchovanec Jizerek se tomu nejdřív snažil trochu bránit.